Náš zájezd „Orlice na kole“ se konal v termínu 17. – 21. července 2024, účastnilo se ho 36 cyklistů a vedla jej Dáša Jotovová. Akce navazovala na květnový cyklozájezd Metuje, poznávali jsme další část východních Čech.

Bydleli jsme v Rychnově nad Kněžnou, v Domově mládeže, ve dvou- nebo třílůžkových pokojích s koupelnou.  Domov je po rekonstrukci, vše nové a čisté. Bylo místo i pro naše kola. Pochvalovali jsme si polohu ubytování téměř v centru, blízko byly obchody i restaurace s možností jídla i večerního posezení. V Rychnově je kolovratský zámek a zámecký kostel, celému komplexu se říká Rychnovské Hradčany.

Ve středu ráno jsme odjeli do Rychnova, ubytovali se a dojeli autobusem na sedlo Šerlich. Na kolech se někteří vydali na blízkou Masarykovu chatu, všichni potom na Velkou Deštnou 1115 m, nejvyšší horu Orlických hor. Mnozí vyšlapali na rozhlednu, která byla otevřena v roce 2019, je dřevěná, vysoká skoro 20 m a je z ní rozhled na Rychnovsko, Stolové hory a Kralický Sněžník.

Na kole jsme jeli po zpevněné cestě na Pěticestí k bufetu a na Mezivrší. Tam jsme sjeli z hřebene a pokračovali po silnici do Říček. Posilnili jsme se v hotelu a jeli dál přes Julinčino údolí do Javornice a do Rychnova. Stoupání bylo 513 m, ale klesání 1160 m – tak to jsme ještě neměli. Posilnili jsme se v místním pivovaru a dojeli na ubytování.

Ve čtvrtek byla cílem Choceň, byli jsme zde na setkání PP ČR a moc se nám tam líbilo, především přírodní park Peliny (jméno je odvozeno od Pelova mlýna).

Naše trasa byla dlouhá 72 km, nejprve kopečky a klesání až do Kostelce n. O. Tam jsme se zastavili u Nového zámku a obdivovali krásnou květinovou výzdobu v parku před průčelím zámku. Přes park jsme sjeli k Divoké Orlici na cyklostezku, která nás dovedla k rozhledně Vrbice. Malá ale hezká a hlavně ve čtvrtek otevřen i stánek s točeným pivem a dalšími pochoutkami. Osvěžili jsme se na další cestu a dobře jsme udělali, protože nás čekala objížďka kvůli opravě silnice. Dali jsme na radu paní z bufetu a jeli příšernou cestou přes les, zatímco ostatní projeli přes opravovaný úsek bez větších problémů. Jak se říká-místním nevěř nebo důvěřuj, ale prověřuj. Po několika kilometrech jsme dojeli do Borovnice a spravili si chuť návštěvou poutního místa Homole. Někteří šli po 153 schodech, my to vyjeli přímo nahoru. Kostel se opravuje, ale celkový dojem je nádherný. Tato stavba je ve střední Evropě unikátem a je národní kulturní památkou.

Následovala Choceň, krásné město na Tiché Orlici, ale kvůli velkému vedru jsme si město moc neprohlíželi a hledali hostinec. Dojeli jsme k pivovaru, dali místní pivo a smažené tvarůžky a jeli dál. Přes park Peliny jsme jeli pomalu a užívali výhledu na skály, vysoké až 35 m. Potom jsme dojeli do Brandýsa n. O. a směřovali k Potštejnu, který je dějištěm Jiráskovy povídky Poklad. Bylo stále velké vedro, a protože už jsme byli unaveni, vynechali jsme Potštejn a jeli do Zámělu a krásnou cyklostezkou kolem Divoké Orlice do Doudleb. Po odpočinku a osvěžení zmrzlinou jsme po další krásné cyklostezce jeli do Rychnova. 

V pátek pokračovala vedra, proto jsme se rozhodli jet na Marokánku, pískový lom u Třebechovic. Vyjeli jsme po známé cyklostezce do Doudleb a potom kolem železnice do Kostelce n. O. Prohlédli jsme si náměstí, poseděli v parčíku a vydali se do Častolovic. Zámek ani park jsme si nemohli prohlédnout, byla tam svatba jakéhosi hraběte. Jeli jsme dál po cyklostezce kolem hlavní silnice do Týniště n. O. na soutoku Divoké a Tiché Orlice a potom přes lesy na Marokánku. Voda byla čistá a teplá, vykoupali jsme se a opalovali. Rozhodli jsme se jet do Třebechovic a odtud vlakem do Doudleb. Bohužel místa pro kola bylo v kupé málo, ještě přistoupily dva kočárky, pan průvodčí byl dosti nevlídný, místo aby pomohl nebo organizoval nakládání. Naštěstí nastupovali šikovní a ochotní cestující a pomohli nám. Cesta uběhla rychle, a opět nám pomohli cestující vystoupit s koly, protože vagony nejsou přizpůsobeny na nakládání kol. Vše dopadlo dobře a z Doudleb jsme dojeli známou cyklostezkou do Rychnova.

V sobotu jsme se rozhodli změnit program a udělat krátký výlet na Opočno. První zastávkou byly Černíkovice, je tam zámek, trochu zanedbaný. Zajímavostí zde je, že zde v dubnu 1945 spadl americký bombardér B-17, celá posádka byla zajata Němci, ale naštěstí se všichni letci dožili konce války. Zastavili jsme se také u rozhledny Osičina, podívali se do kraje a pokračovali lesem k poutnímu místu Dřízna. Je zde křížová cesta, kaple P. Marie Lurdské a pramen vody. Dále jsme jeli k rybníku Broumar, je u něho pěkné koupaliště. V zámku v Opočně jsme poseděli v kavárně pod 200 let starým ořešákem černým. Z nádvoří zámku jsme obdivovali zámecký park. Ještě jsme si projeli krásné uličky a sjeli ke starému kamennému mostu. Odtud zase k rybníku a po vedlejších silničkách do Černíkovic a do Rychnova.

V neděli jsme naložili zavazadla a jeli pěknou cyklostezkou podle hlavní silnice do Solnice a Podbřezí. Tam jsme se na chvíli zastavili u zámku Skalka, který je dějištěm Jiráskova románu Temno. Další cestu nás přivedla ke křížové cestě a kapli Studánku s pramenem, voda z něho prý vyléčila slepotu dobrušského sládka Tmeje v roce 1699. Pěkné místo, ale poněkud zanedbané. V Dobrušce jsme se podívali na rodný dům F. L. Věka, projeli si náměstí a pokračovali k Novému Městu nad Metují. Tam jsme zastavili na oběd a prohlédli si město, zámek, náměstí a podívali se na sochu Alegorie Metuje od Olbrama Zoubka. Vyjeli jsme z města a po silničkách dojeli k vodní nádrži Rozkoš. Hráz je dlouhá 420 m, vysoká 26 m, vodní plocha je více než 1000 ha. Někteří se koupali, ostatní jen slunili nebo odpočívali na pláži. Bylo velké teplo, naložili jsme kola a nasedli do autobusu a za tři hodiny jsme byli doma v Jablonci.

Na kolech jsme přejeli hlavní hřeben Orlických hor díky našemu autobusu, který nás vyvezl na sedlo Šerlich. Kolem Rychnova jsme využili krásné cyklostezky a byli jsme překvapeni, kolik jich zde vybudovali. Díky nádhernému počasí jsme se i koupali v pískovcovém lomu. Ubytování se povedlo, bylo na jedničku. Město Rychnov nad Kněžnou nás překvapilo množstvím památek i osobností, kterém v něm žily.

Jako nášup si můžete přečíst ještě dojmy Majky Zatřepálkové a Sylvy Staňkové z této akce.