První prázdninový prodloužený víkend, 4. – 7. červenec 2024, patřil zájezdu za poznáním Brd a okolí. Jeho průběh přibližuje Marta Procházková.
Čtvrtek byl bohatý na návštěvu historických sídel- zřícenina hradu Žebrák, postupně opravovaný hrad Točník s příjemným mladým průvodcem v pyžamu nebo hrad a zámek Zbiroh, sídlo svobodných zednářů a místo, kde Alfons Mucha maloval svoji Slovanskou epopej. Zbiroh díky svému magnetickému ostrohu byl v minulosti vždy cílem velení vojsk, ať německých nebo později ruských. Přesto se tu narodil a svou múzu poznal Josef Václav Sládek. Počasí nám přálo a kopcovité město trochu připomínalo Jablonec. Každý si mohl vybrat cíl cesty podle svého naladění. Ubytování v hotelu Bouchalka u hlavní silnice vypadalo na první pohled trochu „retro“ s očekáváním, co nás překvapí. Ale skutečnost byla velmi příjemná- čisté prostorné pokoje se sociálním zázemím a dobrá restaurace s každodenními bavorskými vdolky paní domácí.
Pátek byl ve znamení zdolání Plešivce, nazývaného Brdský Olymp. Dosažení vrcholu s Čertovou kazatelnou bylo zaslouženou odměnou za výstup. Nalezení viklanu, který se neviklal, protože se po bouři rozpadl, bylo přímo mystické. Rozhled do krajiny byl díky krásnému počasí nádherný a tak cesta do Hořovic, kde stál autobus, docela utekla. Někteří stihli ještě návštěvu zámku, ale většina nadšeně povídala o zámecké cukrárně s božskými zákusky. Pánové spíše uvítali nalezení autobusu a zásoby plzeňského.
Sobota hlásila nejteplejší den- kolem 30 stupňů, a bylo to tak. Autobus nás zavezl co nejblíže Padrťským rybníkům, které byly založeny již v 16. století. Koupání jsme museli oželet, rybníky slouží jako zásoby pitné vody. Ale pohledy na ně a okolí se vzrostlými vrbami byly překrásné. Další cíl tohoto dne bylo dosažení hospody ve Skořicích- buď přímo po červené kolem zaniklé obce Kolvín nebo přes bývalou obec Padrť. Kdo zvolil cestu přes Kolvín, mohl se seznámit se smutnou historií této oblasti. Místní obyvatelé byli dvakrát vyhnáni ze svých domovů, poprvé za války a později v roce1952, kdy se z této oblasti stal vojenský prostor. V bývalé obci jsou nyní historické fotografie s příběhy obyvatel. Kdo zvolil cestu přes Padrť, tak místo historických fotografií měl před očima živé obrazy chráněné krajinné oblasti Brdy. Nakonec jsem se sešli všichni v hospodě ve Skořicích, kde nás „uvítala“ hospodská slovy, že nás ráda nevidí, což nás docela překvapilo. Ale nakonec jsme tam strávili dvě hodiny ve stínu horkého dne.
Předpověď počasí na neděli nebyla radostná- mobily hlásily déšť celý den. Ale zřejmě „nahoře“ si řekli, že jsme šikovní, a tak nakonec déšť začal přesně až v době odjezdu v 15 hodin. A měli jsme štěstí, že jsme mohli navštívit nejenom Koněpruské jeskyně, ale i projít naučnou stezku Zlatý kůň. Pohled do velkolomu Čertovy schody byl nezapomenutelný zážitek. Naučná stezka je pro sportovnější lidi, vedla prudkými srázy, ale odměnou byly výhledy do krajiny a úspěšné zdolávání úkolů na trase. Za zmínku určitě stojí nově otevřený Dům přírody s expozicemi, které zaujmou všechny věkové skupiny návštěvníků.
Brdy a okolí je možné objevovat neustále. Vzhledem k velmi řídkému osídlení, údajně kvůli neúrodné půdě, jsou zde místa, která člověka osloví v každé roční době, ať už jde po svých nebo šlape na kole. A náš výlet do Brd se opět povedl, nikdo se neztratil, nikdo se nezranil a všichni zdrávi došli.
