Náš pobytový zájezd za poznáváním pohoří Beskydy jsme naplánovali zhruba rok dopředu na termín 18. – 22. září 2024. Přihlásilo se na něj 48 členů spolku, připravila jej Dáša Jotovová, která také napsala následující shrnutí dojmů.
Pobyt v Beskydech jsme plánovali rok předem, proto jsme netušili, že to bude týden po povodních. Měli jsme ale velké štěstí na počasí, celý pobyt nám svítilo slunce, prostě babí léto. Ubytování jsme zvolili v Horní Bečvě, bydleli jsme ve velkých chatách v pokojích se sociálním zařízením. I jídlo bylo skvělé a večery s kytarami a zpěvem přispěly k celkovému dojmu.
Vyjeli jsme ve středu ráno naším autobusem směr Hradec Králové a tam jsme zabočili na novou dálnici, která nás dovedla k Vysokému Mýtu. Potom už pokračovala stará silnice, ale i tak cesta pěkně ubíhala. V Teplicích nad Bečvou jsme měli na programu prohlídku lázní a Zbrašovských aragonitových jeskyní, které jsou ojedinělé a zároveň nejteplejší u nás, teplota v nich je 14,5 st. protože jsou hydrotermální. Prohlídka byla velmi pěkná a poučná. Někteří šli z Hranic kolem Hranické propasti, která je nejhlubší v ČR.
Potom už nás čekala cesta na Horní Bečvu, ubytování a krásný večer s kytarami.
Ráno jsme vyjeli naším autobusem na Pustevny. Šli jsme po hřebeni na Radegast a Radhošť, někteří stihli mši v kostelíku. Vrátili jsme se na Pustevny, prohlédli si chatu Maměnka a chatu Libušín, která je po požáru krásně opravena. Někteří šli dlouhou trasu až do Prostřední Bečvy a na ubytování.
V pátek jsme jeli autobusem na Bumbálku a šli přes Masarykovu chatu po hranici a dolů do Bílé. Už jsme zde jednou byli a tuto cestu měli v plánu, ale chytla nás velká bouřka s průtrží mračen, takže jsme byli rádi, že nám v chatě otevřeli. Tentokrát bylo nádherné počasí a my jsme šli v pohodě do Kelčovského sedla a pojedli z vlastních zásob. Do Bílé to byl velký sešup, cesta byla hodně kamenitá, ale všichni došli v pořádku. Někteří se ještě svezli lanovkou ve skiareálu a užili si krásného rozhledu. Také jsme využili výbornou samoobslužnou restauraci a potom odjeli na ubytování.
V sobotu jsme se nechali vyvézt autobusem na Soláň. Šli jsme kolem známého hotelu Čarták na kopec Soláň. Dále na Kotlovou a Benešky. Následoval sestup dolů, někdy i prudší, na Horní Bečvu a místním autobusem na ubytování.
Uteklo to rychle a byl den odjezdu. Autobus nás vyvezl ještě jednou na Bumbálku, šli jsme na rozhlednu Súkenická a rozhlédli se naposledy po Beskydech. Šli jsme zpět k busu a jeli jsme k přehradě na Horní Bečvě. Vedle parkoviště je pěkná skála se skleněnou vyhlídkou, z ní jsme se ještě podívali na přehradu a okolí. Poobědvali jsme v restauraci a potom se vydali na cestu domů. Trochu nás potrápil Mohelnický kopec, kde byl omezený provoz, museli jsme dlouho stát. Potom už se jelo domů.
V Beskydech jsme už byli několikrát, pokaždé se nám líbily a vždy jsme našli nové cesty a výstupy. I tentokrát nám přálo počasí, měli jsme pěkné ubytování v přírodě i večery byly pěkné na procházky i na posezení při kytarách. Takže Beskydy, zase někdy příště!!!
